Taai sigung Lam Saiwing
(1860-1943)
Lam Saiwing se narodil r. 1860 v provincii Gwongdung, okrese Naamhoi, obci Pingjaau. Původním povoláním byl řezník (pracoval řadu let na jatkách) a proto je znám také pod přezdívou Jyuyuk Wing, "Vepřový Wing".
Bojová umění se v rodině Lam předával z generace na generaci - Saiwing se čínskému gungfu začal věnovat nejprve pod vedením svého dědečka Lam Geuichunga; později studoval u řady dalších učitelů, především Wu Gamsinga a Jung Hungsaana. Ve věku dvaceti dvou let se stal žákem v té době již proslulého (o 13 let staršího) Wong Feihunga, jehož blízkým následovníkem zůstal přes dvacet let.
Lam si později otevřel v Gwongjaau v ulici Bouwajing prosperující tělocvičnu bojových umění. Jako mistr školy musel čelit častým výzvám mnoha konkurenčních učitelů bojových umění, kteří chtěli testovat jeho gungfu. Z dob jeho studia u Wong Feihunga patří mezi nejznámější příběh o tom, jak Lam Saiwing porazil v gwongjaauském klášteru Hoitung mnicha "Železnou hlavu".
Jiný příběh vypráví o tom, jak se Lam jednou dozvěděl, že jakýsi mistr, proslulý technikami "železného předloktí", pomlouvá jeho gungfu; vydal se do jeho školy, strhnul vývěsní štít a zlomil ho ve dví. Rozzlobený instruktor vyzval Lama na souboj - po úvodní krátké výměně úderů a bloků předstíral Lamův protivník pád a zaútočil ze země stranovým kopem; Lam se však nedal zaskočit a nůžkovým blokem zlomil protivníkovi nohu. Mistr Y.C. Wong, od nějž pochází tento příběh, se smíchem dodal, že tato historka je dokladem pravdivosti přísloví "všechno zlé je k něčemu dobré" - poražený instruktor místo pomlouvání Lamova gungfu začal propagovat své přípravky ditda medicíny, protože úspěšně vyléčily zlomeniny, které způsobil sám Lam Saiwing; díky tomuto šikovnému "reklamnímu tahu" vydělal spoustu peněz.
Jednou se do Lamovy školy inkognito přihlásil důstojník japonské námořní flotily, šampión v zápase džúdžucu - protože chtěl vyzkoušet Lamovo gungfu, neřekl mu o svých znalostech bojových umění. Po asi měsíčním studiu řekl Lamovi, že nechápe, proč se sestavy cvičí tak pomalu, že gungfu v reálném boji nemůže fungovat. Vrhnul se na Lama, uchopil ho za přední nohu a chtěl ho strhnout na zem - Lam Saiwing udělal zadní nohou krok dopředu a zasadil protivníkovi knockout technikou "tygřích drápů". Ohromený Japonec se omluvil a pozval Lama na svou loď a za salutování celé posádky nechal vypálit na počest Lam Saiwinga a jeho gungfu čestnou salvu. Mezi nejslavnější boje mistra Lama však patří incident v gwongjaauském divadle Loksin, které se nacházelo v ulici Cheungsau. Lam Saiwing a necelá desítka jeho žáků (mj. Dang Fong a Dang Yi) se ocitli v pasti konkurenčního učitele bojových umění, kterému majitel bez Lamova vědomí předal místo bezpečnostní ochrany divadla, zastávané dosud Lamovými lidmi. Na skupinu Lamových žáků zaútočila obrovská přesila ozbrojená tyčemi - mnohahodinové bitky se nakonec účastnilo několik set lidí. Lamovi žáci utrpěli několik menších zranění, konkurenční strana strana napočítala asi 80 vážně zraněných, odvezených do nemocnice. Lam Saiwing vyšel z bitky nezraněn. Chingská vláda okamžitě vypsala vysokou odměnu za jeho dopadení a Lam se musel po nějaký čas skrývat v sousední provincii Gwongsai. Do Gwongjaau se vrátil až po založení Čínské republiky.
Lam Saiwing šel ve stopách svého mistra Wong Feihunga a začal učit bojová umění v armádě. V prvních letech Republiky ho armádní velitel Lei Fuklam jmenoval hlavním instruktorem bojových umění kuomintangské armády v Gwongdungu. V roce 1921 předváděl své umění na dobročinné akci ve prospěch gwongjaauských sirotčinců a získal zde cenu "Otce vlasti", stříbrnou medaili Sunjatsena. Když se Kuomintang vydal na Severní pochod (1926-1927), přijal nabídku předsedy Hongkongské asociace řezníků Wong Gamyuna - místo instruktora bojových umění a přestěhoval do Hongkongu, otevřel si zde tělocvičnu a založil Jižní asociaci branné tělovýchovy (Naam mou taiyuk wui).
Lam Saiwing hrál důležitou roli v propagaci a popularizaci stylu Hungga, který flexibilně přizpůsobil měnícím se časům. Narozdíl od starší generace konzervativních mistrů, kteří si větší či menší část svých znalostí nechávali vždy pro sebe, učil své následovníky vše, co uměl a dal tím následování hodný příklad jiným mistrům své doby.
Lam Saiwing obohatil styl Hungga o řadu pěstních a zbraňových technik - vděčíme mu mj. za první "sparringové sestavy", a to jak beze zbraně - "krocení tygra ve znaku gung" (gungji fuk fu kyun deuichaak), tak se zbraní - "tyč osmi trigramů pátého syna (ng long baatgwa gwan deuichaak). Lam je také autorem unikátní sestavy s důstojnickou šavlí západního typu (daan jifai dou). Mezi na svou dobu vskutku revoluční Lamovy počiny patří vydání tří gungfu příruček, které byly věnovány 3 fundamentálním sestavám stylu Hungga - "krocení tygra ve znaku gung" (gungji fuk fu kyun), "tygr a jeřáb" (fu hok seung ying kyun) a "železné vlákno" (titsin kyun). Byly to jedny z prvních knih, které pojednávaly o tradičních bojových uměních jižní Číny.
Lam Saiwing učil mnoho žáků. Jeho nástupcem a pokračovatelem se stal jeho synovec Lam Jou, současný patriarcha a velmistr stylu Hungga.
